Co dnes znamená být anarchist(k)ou? 1.

11. prosince 2006 v 20:38 | Ondřej Slačálek |  Anarchismus
O čem to nebude
Co dnes znamená být anarchistou či anarchistkou? Předpokládám, že ode mě nečekáte vyslechnutí toho, co jste si už x-krát mohli přečíst jinde.
Tato přednáška nebude o tom, že anarchisté odmítají státy či různé nadstátní politické útvary, které nás ovládají ve prospěch malé menšiny lidí a zbavují nás skutečného podílu na rozhodování o věcech, které se nás týkají.
Nebude ani o tom, že anarchismus se důsledně staví proti kapitalismu coby proti systému, který převádí lidský i přírodní svět na jednoho společného jmenovatele hodnoty, respektive peněz, aby mohl s naším světem manipulovat, aby jej mohl prodávat a kupovat, aby jej mohl zahrnout do svého systému, v němž neexistují jedineční lidé či jedinečné přírodní a kulturní hodnoty, ale jen směnitelné statky.
Nechci zde mluvit ani o tom, že anarchismus se jasně staví proti patriarchátu coby proti systému vztahů, který nás rozlišuje a rozděluje podle toho, s jakým jsme se narodili pohlavím, a socializuje nás do systému rolí, které nám často individuálně neodpovídají.
Nebudu zde ani rozebírat to, že hlavní hodnotou, kterou anarchismus proti těmto utlačovatelským systémům staví, je svoboda, a to taková, která má dva rozměry: individuální a společenský. Jinými slovy že má být zároveň zárukou co nejširší individuální autonomie jedince v jeho věcech i jeho možnosti podílet se rovnoprávně a plnohodnotně na rozhodování o tom, co ovlivňuje jeho život. Smysluplně - tedy jinak než vhozením jakéhosi kusu papíru do krabice s příznačným názvem "volební urna" jednou za čtyři roky.
Nebudu ani mluvit o tom, že cílem většinového proudu v anarchismu je sociální revoluce, která ovšem není v tomto pojetí ozbrojeným státním převratem, ale prostě relativně rychlou společenskou změnou, vyvlastněním sociální moci jedněch lidí nad jinými. Jejím cílem není povraždit kapitalisty, politiky či generály, ale to, aby budou-li se ještě snažit platit penězi či vydávat rozkazy, aby si za své peníze nic nekoupili a aby jejich rozkazy už nikdo neposlouchal. Anarchistická revoluce má být co možná nejnenásilnější a nelze ji stavět do stejné řady jako revoluční potraty minulého století, které byly jen výměnou mocných v rámci jednotlivých národních států. Cílem anarchistů je celosvětová společenská změna (byť s přihlédnutím k místním zvláštnostem). Rostoucí celosvětové propojení nám přitom dává naději, že taková společenská změna neproběhne izolovaně v jednom státě, kde by obklíčení jako kdykoli v minulosti vedlo logicky buď k porážce revolučních sil, nebo k vítězství autoritářských revolucionářů (a tedy rovněž k porážce revoluce, byť jejími vlastními silami). Že k ní namísto toho dojde v celosvětovém měřítku, kdy revoluce nebude čelit tolika protivenstvím a nebude proto zavlečena do takové logiky událostí, která by vedla k negaci jejích vlastních cílů.
Dnes chci mluvit o něčem jiném. O něčem, co bude na jedné straně obecnější, protože nepůjde o politický program, ale o myšlenkové ukotvení anarchismu, a na druhé straně konkrétnější, neboť půjde o takové přístupy ke světu, které mají konkrétní vztah k tomu, co dnes dělat, což se o některých obecných anarchistických programových bodech tak úplně říct nedá. Budu zde pochopitelně říkat své osobní názory a je více než pravděpodobné, že kdyby tu dnes na mém místě seděl jiný anarchista nebo jiná anarchistka, slyšeli byste jiný názor. Smyslem přitom není, aby vás jeden nebo druhý názor přesvědčil a dostal "na svou stranu", ale abyste si udělali třetí: svůj vlastní.
Co tedy znamená dle mého názoru v dnešní době být anarchistou či anarchistkou? Nastíním tu nejprve stručně pět bodů, k nim se pak vrátím a každý z nich rozvedu: 1. Vzdorovat biomoci. 2. Nenechat se chytit v politice války. 3. Dávat si pozor na bibli. 4. Snažit se porozumět světu, který chceme změnit. 5. Aktivitu, ne aktivismus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama