Co dnes znamená být anarchist(k)ou? 2.

11. prosince 2006 v 20:38 | Ondřej Slačálek |  Anarchismus
1. Vzdorovat biomoci
Biomoc je pojmem, který pochází od Michela Foucaulta a byl dobře vysvětlen v článku filozofa Pavla Barši v předminulém čísle A-kontra (4/2005). Biomoc nemá, ač by se to mohlo zdát, nic společného s biotechnologiemi či proměnami přírodně daného života genetickými manipulacemi. Jde prostě o jinou podobu moci, než jaká je nejběžněji diskutována. Jestliže nejčastěji bývá moc vnímána jako synonymum pro násilí a donucení, a jestliže to skutečně je nejviditelnější podoba moci, biomoc představuje jinou tvář moci. Tato moc totiž nenutí, ale vštěpuje sebe-donucení.
Tato moc neničí a neboří, ale tvoří. Její poslední instancí není ani tak násilí jako (přinejmenším domnělé) vlastní dobro jí podmaněného. Je to moc učitelů, lékařů, kněží, moc rodiny nad dětmi, vzájemná moc projevující se v partnerských vztazích, je to ale i moc internalizovaných (zvnitřněných) názorů a konceptů nad sebou samým. Je to moc, která nepůsobí systémem jasně daných předpisů, které nám zakazují něco dělat, nebo systémem příkazů, které by nás něco dělat nutily. Je to moc skrytých norem, která utváří a formuje to, jací jsme a co budeme nebo nebudeme "sami" chtít dělat nebo nedělat. Nepodmaňuje nás, ale vytváří nás - socializuje nás do různých a různě strukturovaných identit, dělá z nás muže či ženy, Čechy, Romy či Němce, anarchisty nebo konzervativce, zdravé nebo nemocné lidi.
A dělá z nás rovněž "lidi" se vším, co se od toho očekává. Právě Michel Foucault upozornil (způsobem, který může upomínat na německého individualistu Maxe Stirnera) na nesnáz s konceptem "člověka": záminka všeobecného "lidství", do něhož jsou lidé socializováni, je pohodlným úkrytem pro dobové a dílčí konstrukty, které jsou lidem pod touto záminkou vnucovány jako "přirozené". My anarchisté to ostatně známe dosti důvěrně - vzpomeňme, jak je nám neustále tvrzeno, že představy o společnosti bez vlády "odporují lidské přirozenosti". V diskusích pak velmi často zjistíme, že se touto "lidskou přirozeností" ve skutečnosti myslí ony vlastnosti, které západnímu člověku vštípilo pár set let ekonomické, kulturní a sociální převahy buržoazie nebo pár tisíc let existence větších mocenských celků. Je to, jako kdybyste někoho řekněme celý rok každé ráno surově kopli do nohy a pak se mu snažili namluvit, že to je zcela přirozené, že na ni kulhá, že to tak má být, že ho kopete pro jeho vlastní dobro a že tu berlu, co teď nosí, má používat k tomu, aby se o ni opíral, a ne k tomu, aby vás s jejím použitím zahnal.
Nesnáz s biomocí je mimo jiné ta, že ji nelze paušálně odmítnout; jestliže voláme po zrušení státu, bylo by absurdní analogicky křičet, že chceme zcela odstranit biomoc. Biomoc je funkcí společensky nezbytných činností (výchovy, vzdělávání, léčení, pospolitého žití). Některé věci, které vštěpuje, mohou být i přínosné a ne vždy lze jasně odlišit její pozitivní a negativní efekty. Nelze ji v pravém slova smyslu překonat, je třeba ji spíše vidět, kritizovat a vzdorovat jí v konkrétních situacích.
Uveďme si jeden z mnoha příkladů onoho těžkého odlišování pozitivních a negativních efektů biomoci. Je spíše pozitivní učit se dobře vyjadřovat svým jazykem (zde se můj názor liší od těch, kteří se těší na to, až budeme ve všelidském celosvětovém společenství mluvit všichni jedním jazykem - pokládám to za ohromnou hrozbu, která povede k tomu, že tímto jazykem bude basic english, eventuelně basic chinese, které dají určitým skupinám privilegovanou možnost vyjádření, zatímco jiné budou možná zbaveny celých vrstev svého myšlení; nehledě na to, že jazyková různost je velká kulturní hodnota, která přispívá k různosti uchopování světa). Je rovněž asi spíše dobře, že se spolu s tím učíme znát určitou literární tradici (která je mimochodem v některých ohledech velmi inspirativní) - jenže my jsme tímto způsobem zároveň socializováni do jakéhosi konstruktu jménem národ. V hodinách českého jazyka a literatury nám byl po léta sugerován obrozenecký příběh a tímto způsobem z nás byli vytvářeni Češi a Češky. A to už dle mého soudu moc pozitivní není.
Proti nim stojí identity zvolené. I u nich je to někdy dosti sporné - co třeba náboženství u lidí, kteří se narodí do nábožensky orientovaných rodin? Ale i identity, které jsou skutečně zvolené, v sobě skrývají nebezpečí. I zde se člověk přizpůsobuje nějaké skupině, i zde přebírá její kolektivní identitu, k níž by jinak neměl třeba žádný osobní vztah, i zde přebírá pravidla a mýty, které danou skupinu a identitu vymezují, organizují a stmelují. Proto lze souhlasit se současným poststrukturalistickým anarchistou Saulem Newmanem, že bychom měli dávat přednost zvoleným identitám před vrozenými, zároveň bychom ale měli usilovat o jejich "prodyšnost", o to, aby nebyly překážkou v rozvoji individuálního rozvoje každého jedince, ale spíše aby mu po svém napomáhaly. Měli bychom si rovněž dávat pozor, aby to platilo i pro samotné anarchistické hnutí, které má rovněž velký negativní potenciál normovat svým stoupencům život, určovat jim vztahy k vnějšímu světu a krmit je svými mýty (např. vyprávěním o španělské revoluci, které je sice jistě historicky neobyčejně důležité, ale vycházelo ze zcela jiných podmínek, než v jakých žijeme my, a jeho poučení pro nás může mít jen omezenou platnost, na většinu našich dnešních otázek nám domnívám se může poskytnout spíše zavádějící odpovědi).
Jestliže klademe důraz na individualitu, neznamená to na druhé straně fetišizaci toho druhu individualismu, který dnes převládá. Je až s podivem, jak si jsou všechna ta individualistická ega, kterých dnes je na Západě (míněno samozřejmě i u nás) skutečně hodně, vzájemně podobná svým vyhroceným a někdy až hysterizujícím Já, a jak moc tyto jedinečné individuality dokážou být v některých ohledech stádní. I dnešní individualita podléhá obrábění biomocí, i dnešní individualismus je sériovým produktem. Jestliže tedy podporujeme lidskou individualitu, musíme ji podporovat i v tom, aby vzdorovala tomuto falešnému "individualismu", aby např. dokázala být sociální.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama