Co dnes znamená být anarchist(k)ou? 4.

11. prosince 2006 v 20:39 | Ondřej Slačálek |  Anarchismus
4. Snažit se porozumět světu, který chceme změnit
Těžko si můžeme myslet, že svět změníme prostě proto, že chceme. Je třeba poznat hlavní zdroje jeho současné dynamiky, snažit se jim porozumět. To by pochopitelně bylo ne na celou jinou přednášku, ale na celý cyklus jiných přednášek, které by museli mít kompetentnější lidé než já. Zde zkusím jen shrnout to, co pokládám za nejpodstatnější.
Prvním problémem je zánik třídního boje tak, jak jej známe. Jak upozorňují četní autoři (z českých například Egon Bondy či Václav Bělohradský), ale jak si můžeme všímat i dnes a denně kolem sebe, tím, co se dříve poněkud honosně nazývalo třídní uvědomění, dnes disponuje pouze jedna třída - a to ti nahoře. Ti si jsou velmi dobře vědomi svých kolektivních zájmů a v různých globálních spojenectvích usilují o jejich maximální prosazení - proti různým odlišným frakcím jiných privilegovaných, a především na účet těch, kdo se nebrání a nejsou zatím propojeni vědomím sounáležitosti a společných zájmů: tedy těch dole.
Ještě podstatnější je ovšem ekologická krize. Mohli bychom tu o ní mluvit hodně dlouho a hledat její adekvátní uchopení, abychom se vyhnuli na jedné straně antropocentrickému a instrumentalistickému chápání této krize jako "vyčerpávání zdrojů" a na straně druhé, abychom neupadli do spirituálních a v posledku rovněž uměle antropizujících (zlidšťujících) stereotypů o "matce Zemi". Podstatné na této krizi jsou nicméně dvě věci, zdůrazňované vedle jiných autorů např. anarchistickým myslitelem Murrayem Bookchinem nebo sociologem Janem Kellerem: že totiž jednak tato krize s největší pravděpodobností ohrožuje přetrvání lidského a nejen lidského života a za druhé, že její řešení jde proti zájmům těch, kdo dnes mají politickou, ekonomickou a jinou moc. Sice jen proti krátkodobým zájmům (alespoň pokud pokládáme za jejich dlouhodobý zájem přežít), to ale mnoho neznamená v situaci, kdy rezignace na krátkodobé zájmy znamená v konkurenčním prostředí zánik - převálcování bezohlednější konkurencí. Řešení ekologických problémů si tak patrně žádá změnu mocenských vztahů a ekonomického uspořádání.
Jiným velkým problémem jsou různé projevy soupeření mezi státy a jejich bloky. Tím nejviditelnějším je prapodivné potýkání Západu s islámským světem. Pokud ovšem vůbec uznáme, že o takto vymezených světech můžeme mluvit, musíme si povšimnout, že oba mají spolu víc společného než rozdílného. Oba tyto bloky, nebo přesněji jejich elity, mají nespravedlivá privilegia vůči ostatnímu světu, zejména přístup k nepřiměřené části světového ekologického bohatství. Oba je spojuje monoteismus, a to monoteismus se stejnými kořeny, a mají tedy společnou velkou část kulturního dědictví a způsobů vnímání světa. Jejich spor připomíná spíše sourozeneckou hádku než "střet civilizací".
A tak se někdy zdá, jako kdyby ona "válka proti teroru" byla spíše krycím názvem pro tajnou válku proti Číně. Přesněji řečeno pro snahu o její obkličování a odřezávání od surovinových zdrojů a rovněž pro ukazování svalů, které mají zastrašit vynořující se a znepokojující supervelmoc.
Dodejme, že znepokojující je nejen pro americké vojenské plánovače, ale i pro nás. Na jednu stranu je pro nás velmi inspirativní část tamní tradice, zejména taoismus, ale koneckonců i zkušenost čínského anarchismu a anarchofeminismu první poloviny 20. století.
Rovněž cítíme sounáležitost a solidaritu s tamními boji proletariátu. Znepokojením nás ovšem naplňuje čínský režim, v němž se můžeme obávat spojení nevýhod našeho minulého režimu (nesvoboda) s nevýhodami toho současného (intenzivní ekonomické vykořisťování, absence sociálních jistot), obojí ještě značně zintenzivněné a zbrutalizované. Můžeme se právem obávat, že tento systém bude pro kapitalismus v posledku výhodnější než ten západní, kde jistá míra svobody vedla k vybojování určitých sociálních výdobytků. Kdoví, zda nehrozí převálcování západního modelu v globální konkurenci. Tím spíše bychom měli Čínu poznávat a hledat tam spojence a ty, kdo pro nás budou zajímaví pro výměnu názorů - což v daných podmínkách vůbec nemusejí být automaticky jen ti, kdo mávají nad hlavami praporem ve stejných barvách, jako jsou ty naše.
Což ostatně platí i pro jiné části světa: měli bychom je poznávat a snažit se s nimi komunikovat. Nejen proto, že se od nich můžeme lecčemus naučit, ale i proto, že snad i my je máme čím obohatit a že právě v dialogu s nimi můžeme rozpoznávat, co je v naší vlastní tradici skutečně obohacující a obecně platné, a co dílčí nebo dokonce scestné.
Důležité je rovněž snažit se odpovídat si na základní otázky každého politického programu, tedy: v jaké společnosti žijeme, v jaké společnosti chceme žít a jak se dostaneme z té první do té druhé. Smyslem tohoto tázání ale nebude vytvoření kdovíkolikátého programu, určeného v nejbližším roce k tesání do kamene a v letech následujících k zapomnění. Nebudeme psát nový Komunistický manifest, Katechismus revolucionáře, Anarchistický program či Organizační platformu libertariánských komunistů. Smyslem diskuse o programových otázkách bude rozšiřování našich obzorů, rozpoznávání možných cílů, možných cest a možných porozumění naší společnosti. K tomu potřebujeme i projekty jiné společnosti, nové "utopie" - abychom tušili, kam můžeme v usilování o společenskou změnu dojít, ne proto, abychom předepisovali recepty na budoucnost od zeleného stolu.
5. Aktivita, ne aktivismus
Naše činnost má smysl. Vzhledem ke svým politickým názorům se domníváme, že jej má pro společnost jako celek. Má jej ale také pro nás. Aktivita ve světě, činnost, přetváření si světa, je způsob vztahování se k tomuto světu - a je to právě takový vztah, který je lidský, neboť právě člověk je tím živočichem, který se ze všech nejvýrazněji nepřizpůsobuje prostředí, ale sám si je svou aktivitou uzpůsobuje. Svou činností ve světě přestáváme být pasivními a manipulovatelnými objekty, trpnými věcmi, a stáváme se činnými subjekty, lidmi. Nejsme světem smýkáni, ale snažíme se jej ovlivnit. Bez činnosti si nelze představit nejen společenskou emancipaci, ale ani naši vlastní lidskost. Aktivita se ale nesmí stát další utlačivou rolí či hlavním obsahem života. Nesmíme se jí nechat disciplinovat, nesmíme jí podřizovat jiné rozměry svého lidství.
Aktivita se nesmí stát naší "prací", není už vůbec "kariérou", nesmí být sebevykořisťováním a zvnitřněným útlakem. A to jak na úrovni jednotlivců, tak především na úrovni celého anarchistického hnutí. Je k ničemu být superkritický ke světu, který nás obklopuje, a přehlížet to samé, co nám na něm vadí, ve svém vlastním prostředí nebo to v něm dokonce rozvíjet. A tak je třeba kriticky reflektovat i vlastní aktivitu a vlastní hnutí a pojímat i přijímat tuto reflexi jako přínos pro ono hnutí, ne jako jeho oslabování, shazování dobře míněné aktivity či vyřizování osobních či politických "účtů".
Je třeba - a tím jen opakuji názory anarchistického křídla První internacionály z počátku sedmdesátých let 19. století - vytvářet takové hnutí, v němž budou jeho vnitřní vztahy a struktury co nejvíce odpovídat jeho cílům: tedy které bude prodchnuto (sebe)kritičností, antiautoritářstvím a jež bude přispívat k rozvoji každého svého účastníka. Ne "hnutí", které bude ve skutečnosti jen další institucí biomoci, disciplinující lidské jednotlivce a obrábějící je svými normami a mýty v jakési snadno zaškatulkovatelné součásti (byť okrajové) dnešního uspořádání společnosti.
http://www.a-kontra.net/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Si nechutná!!!!!!!!! Si nechutná!!!!!!!!! | 17. března 2007 v 16:28 | Reagovat

Chtela by si zmenit svet?Prvne zmen sama sebe!!!!!!!!!!!!!!!!!!Ubožacko nechutná!!!!!!!!Se na sebe podivej!!!!!!!!!!!!

2 Markéta Markéta | 11. listopadu 2007 v 17:01 | Reagovat

Hlavne ja takovy lidi nechapu, nejaky anarchisti...vubec to k nicemu nejni, akorad si to nekdo vezme do hlavy a mysli si ze je nejakej anarchista...nejaky antifasisti, nebo skini, ani nevim jak se to vsechno pise a jmenuje, ale je to zbytecny to delat co je okolo toho...tak je to zase nekoho nazor, ale myslim si , ze s tim nesouhlasi vic lidi..a budou te hlavne utlacovat kam prijdes...

3 DoLcE DoLcE | 26. listopadu 2007 v 22:46 | Reagovat

Diky! skvela prednaska! kdo nepochopil (viz. nahore) at je radsi zapomenut. Dolce

4 Keťas Keťas | 5. ledna 2008 v 18:39 | Reagovat

no, jako divim se ze vy (ty 2 nahore :D ) nechcetezmenit svet....se na to kouknete, sama korupce, valky a tak dale a tak dale......jdeme do hoven

5 anarchista anarchista | E-mail | 1. března 2008 v 22:19 | Reagovat

ja jsem anarchista a budu,ikdyz pro naky lidi co si myslí ze je anarchie zbytecna

tak anarchisti si muzou myslet opakem o tech lidech co si mysli ze anarchie je zbytecna ze o ni jsou zbytecny

6 k4rl4 k4rl4 | 22. května 2009 v 18:42 | Reagovat

jo, ani se nedivím že Markéta anarchisty nechape dyz si mysli že anarchie k ničemu neni, nojo je spousta lidí kteří se rádi vyjadřujou k tomu o čem nic neví a říkají že je to blbost, protože jsou neinformovani, ale jeto jejich názor...

7 Skinhead Skinhead | 28. května 2009 v 16:11 | Reagovat

anarchisti? cha cha to jsou néjvětšíí píčusové na světě chodej jak buzeranti berou drogy dělají si co chtějí... tak tíhle chcte změnit ten svět? Všichni budem brát drogy a budeme si dělat co chceme... spamatujtese vi šulini!!!

8 Skinhead Skinhead | 28. května 2009 v 16:12 | Reagovat

a neprohlasujte tu vasi punk not..cosi gdyz punk je uz davno mrtvej

9 Skinhead Skinhead | 29. května 2009 v 19:08 | Reagovat

Vy ČURÁCI ZASRANÝ ZVÍŘATA SKURVNÝÝÝ!!!

10 ???? ???? | E-mail | Web | 4. června 2009 v 14:07 | Reagovat

A

11 Factory Girl Factory Girl | 31. srpna 2012 v 17:31 | Reagovat

Úžasná přednáška....stojím si zatím,že Ondřeje Slačálka se vždycky vyplatí přečíst :D

12 WaclawO WaclawO | E-mail | 17. ledna 2017 v 18:07 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na live-anarchy.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama