Zvonek

4. června 2007 v 21:54 |  ňáký psaní apod..
Uslyšela zvonek.
-No..Ahoi:pozdravila ne zrovna s nadšením
-Ahoi..(chvíli stáli nečinně mezi dveřma)
-Nepudeš dál?
-Io,jasně..
-Dáš si něco?(zeptala se ze zdvořilosti)
-Zatim ne,ale děkuju.
-Tag..
-Tag gde začneme..?
-No,a myslíš,že je eště vůbec co řešit?
-Já..no..Pavlo,víš..já..
-No?
-Prostě pro mě to eště pořád nezkončilo:vyhrlkl a vypadal,že se mu ulevilo.
-(ironicky se pousmála) A co chceš,abych ti na to jako odpověděla?Co si představuješ,že ti skočim kolem krku?
-Já..omlouvám se,vim,že sem ti ublížil!
-Jasně,jako pokáždé si to uvědomuješ,ale jako pokaždé se to opakuje!
-Nechci se na nic vymlouvat,tentokrát sem to opravdu posral a vim,že už sem dostal až moc šancí..
-Io jasně(přerušila ho Pavla),fšechno víš a fšechno je pro tebe tag snadný..Ale věř mi,že teď už to tag nebude..
-Jen sem ti to chtěl říct a nečekám žádnei úspěch,ale chci,abys věděla,že tě miluji a..no prostě,že budu čekat..
-No.Co ti na to říct..(ač hrála Pavla chladnou,uvnitř jako by se měla každou vteřinu rozletět na milión kusů)
-Tag já už asi pudu:ozval se Honza.
-Io,to bude asi nejlepší.-Tag,..tag ahoi.-Ahoi:řekla rázně a div mu nezabouchla nos do dveří.
Rozplakala se.V tu chvíli se nenáviděla,nenáviděla jeho,sebe a vůbec celei tenhle svět.Nenáviděla a přitom milovala.Milovala (ho) tag,že sotva co zmizel za těmi dveřmi,věděla,že mu odpustí.Najednou si fšimla dopisu,pečlivě uloženého v obálce,co ležel na stole.Opatrně ho otevřela..Se fší soustředěností ho četla a její slzy dopadaly na ten kus papíru,který pro ni najednou znamenal budoucnost.Budoucnost,kterou,jag si teď nastálo ujasnila,chtěla strávit s Honzou.Prudkým pohybem se zvedla,obula boty a vylítla z bytu jako pták,kterému ste právě dali volnost.Dobře věděla kam jít.
Uslyšel zvonek.Pomalu se zvedal a otráveně došel otevřít.Ale než-li se stačil vzpamatovat,ucítil její vůni a vlasy,které ho pokaždé šimraly na krku,jag sou zase tag nebezpečně blízko,vlastně úplně nejblíže jag mohly.Drželi se v pevném obětí,jako by se shledali po letech,jako by se už nigdy nechtěli od sebe rozdělit..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kvítí Kvítí | Web | 11. června 2007 v 10:35 | Reagovat

pokazdy je v pribehu neco (hodne) z autora-jeho situace, jeho vnitrni svet, vysneny chvile...

=-O moc dobre napsany ×)

2 chucky chucky | Web | 11. června 2007 v 17:30 | Reagovat

io to mas pravdu..dekuju..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama